Smutný zveršovaný příběh ....

Slzy jsi stékaly,
ale ty ruky se ji stále dotýkaly …
Vzlykala,plakala,vzdychala,prosila ….
Ale ty odporné slizké nezastavila …

Po zadku poplácána byla,
pak ji i ta ruka té osoby ňadra hladila …
Nejdříve na záda ji ruka sahala pak sjela na břicho,
pak začala dívce hladit prsíčko …

Živote!Ona už jsi tím prošla,
na dno už jsi vůli tomu došla …
Teďka kluka má,
chce být svá …

Chce být stejná nechce se měnit,
chce s ním na věky být klidně se s ním oženit …
Chce mu své city vyznávat,
lásku,radost do života dodávat …

Ale jak to po tomto jde ?
Kdy ji to přejde ?
Pořád cítí ty dotyky,
vidí ty polibky …

Líbána dívka byla,
prožít znovu jsi to nechtěla …
Má svou lásku,
vůli které nasazuje přetvářku …

Usmívá se, přetvařuje,
prosí ať mu ruka nikde nezajede …
Nemá šanci to znovu dávat,
pořád vidí ty lidi ji osahávat …

Dvakrát už to dala,
po třetí už to vzdala …
Nechť odpustí,
vzala něco do pěsti …

Už jak to znovu dávat neví,
ruce se ji strašně chvějí …
Na znovu překonávání strachu se vykašlala …
Krev vše zakalila …

Všude to bylo rudé,
od krve mokré …
Ostří,žiletku měla až v kosti zařezanou,
panenku očí vyplakanou …

Pro něho zemřela,
přijít o něj nechtěla …
Bolesti měla,
ale ona to tak chtěla …

Bez tebe bych to nezvládl,
věta kterou ji ovládl …
Nemohla to už zase překonávat,
jejich vztah začala rozbourávat ..

Musela ho ukončit,
chtěla se s ním rozloučit …
Ať jinou nechť má,
ať osud mu do cesty štěstí dá ..

To jsi moc přála,
než to vzdala…
Žíly po rozloučení podřezané,
rty od toho jak o smilování prosila, vyprosené …

Svůj život ukončila v bolesti,
do hrobu ji dali tu osudnou žiletku pro štěstí …