SOBEC

Z těžké hlavy vychází polárná zář.
Co se v hlavě nosí, co se v ní ukrývá?
V hlavě je lhář, v hlavě je srdce žhář.
Vypálí srdci hlubokou propast, vypálí ho a hoří dál.
Chová si v ní neutuchající slast, cítí se jako Země král.
Po světě chodil dál a dál.
Sebou do záhuby všechno bral.
Neumí dávat, umí jenom brát.
Se srdci nevinných si hrát, nechá ho sálat a potom ho zhasne.
Vidí jen svou polární zář, polární zář je jeho pláč.

Dojde až nakonec své rozpálené stezky.
Dojde tam sám a pěšky. Bez bot, nahý.
Jeho mysl zjistí, že žár pro něj nebyl ten pravý.
Rozhlédne se kolem sebe,
společnost mu dělá jen širé nebe.
Padne k zemi zkrvavený, opuštěný a ztracený.
Lituje všeho co udělal,
nikdo mu nevěří, nikdo pomocnou ruku nepodal.
Umírá sám nemocný,
smrt bez blízkého je konec žalostný.