Zdá se mi, že mílové boty mám,
vždyť ten čas až příliš letí.
Že si říci nedá, to už znám,
je tvrdohlavý, po celá staletí.
Dnes se vracím do vzpomínek,
nejraději s nimi sama bývám,
některé tlačí jak v botě kamínek,
pak na krajíčku slzy mívám.
Všechny nemohou být veselé,
to snad by nebylo ani možné,
jen při nich netvářit se kysele,
občas mívám ale přání zbožné.
By život mi oplatil láskou,
tu kterou mi kdysi vzal,
zatím mě ale ozdobil vráskou,
a jen malou naději mi dal.
Naději, že jednou se vrátíš,
v kterou dávno již nevěřím,
víru tak rychle snadno ztratíš
a já srdce, nikomu už nesvěřím.
PeopleSTAR (7 hodnocení)