Stín duše

Jak stín procházím světem šťastných duší,
o pomoc žádám, ale všichni jsou hluší.
Poslední kus duše mi sebrala láska,
po ní však nezbyla ani hláska.
Světem chodím a odpověď hledám,
co já pro štěstí udělat mám.
Proč pro všechny nikdy nejsem dost?
Proč v žádném srdci není pro mě post?
Ale odpověď nepřichází a tak bloudím dál,
Ach živote krutý co jen dělat mám.
Bublina temna okolo mě se formuje,
snad časem se osud nad mím životem smiluje.
Jak chybí mi moc ty dny radosti a štěstí,
teď hlavu mou plní jen neštěstí.
Proč láska tak pomíjivá jest?
Já nezvládám další od života test.
Veškerou naději do posledního kousku duše jsem vložil,
doufal jsem že s ní zase bych ožil.
Po chvilce štěstí jsem však byl opět zrazen,
a tak se rozpadl můj poslední sen.
Teď srdce mé zpoza rohu tebe šťastnou s jiným sleduje,
a prázdné tělo štěstí falšuje.
Zevnitř bohužel roztrhán jsem,
a duše má plní se zlem.
Srdce se ale tebe nechce vzdát,
a tak slepě miluje tě dál.
Ten smutek se postupně v bolest mění,
mím tělem prochází silné chvění.
Již nacházím se na pokraji sil,
ale až do konce jsem tvé rozhodnutí ctil.
Snad jednou mi odpustíš za hříchy moje,
i po tom všem je mé srdce navždy tvoje.