Strašidelný les

Od večera do rána,
slyším jen strašidelné zvuky,
kdesi skřehotá černá vrána
a šklebí se na mě buky.

Je to strašidelný les,
bojí se, kdo tam kroky stočí,
tam divoženky pořádají ples
a proti mně jede, ohnivý kočí.

Na kozlíku sedí a bičem práská,
na něho stromy se šklebí,
po lese se potuluje divná cháska
a na vrbě u rybníka, zelený mužík dřepí.

Z mlází zlé oči na mě civí,
z lesa se dostat nemohu,
jen doufám, že vyjdu živý,
skřetové lezou z brlohu.

A já nejsem žádný hrdina,
toužím, by sluníčko vyšlo,
proti mně loupežníků družina,
chci, by na pomoc mně přišlo.

Do svítání schází ještě chvíle
a já se v křoví strachy krčím,
těžko odolávám téhle síle,
pomalu z lesa, prodírám se smrčím.

První paprsky sluníčka,
nad lesem začnou zářit,
uvidím malého zajíčka
a najednou štěstí, začnu si vážit.

Nikdy nechoďte do toho lesa,
tam vládnou jen zlé síly,
modlete se, by vás zachránila nebesa,
nebo vám pomohly dobré víly.