Střepy srdce...

Jak vyprávějí skeptici.
Sovta jsem slyšela lásku znít,
v hrudi jen prázdnou sklenici,
kterou jsem toužila naplnit.
Na místo naplnění,
sklenici já rozbila.
Žádné city, žádné snění,
žádná touha nezbyla.
Ano, byla jsem slepá.
Proto z toho skla,
zůstaly jen střepy,
aby se mě touha už nedotkla.
Každý den zhasínám,
ať jsou tu jen hvězdy,
jen já sáma,
jako teď, jako vždy.
Rozbila jsem se,
ne pro vás, to já to chtěla.
Žádná láska, deprese,
už nikdy jsem si nevzpomněla...