Z výše dolů, vodopád padá,
v malé potůčky se spojí,
ve stínu lesa, kytička zvadá,
naproti velký dub stojí.
Chodím si sem odpočinout,
ptáčci se předhánějí v líbezném zpěvu,
na té kráse nechám oči spočinout,
štěstím zářím a vzdálena jsem hněvu.
Proč se stále na ta místa vracím?
Snad ženou mě sem vzpomínky z mládí,
tady pojem o čase vždycky ztrácím
a on zatím mílovými kroky pádí.
Pod tím dubem jsme se milovali,
byl svědkem naší velké lásky,
dnes ptá se - kde je láska, co jste si slibovali?
A já odpovídám - nedávej mi otázky otázky.
Tak tu vždycky sama sedím,
co bylo, málokdy se vrací,
na vodopád vody hledím,
proč najednou láska se ztrácí?
PeopleSTAR (7 hodnocení)