Světlo majáku, daleko je vidět,
nebe, jakoby spadlo mi na ramena,
nikdo mi přece nemůže závidět,
vždyť na dlouhé míle, láska je vzdálena.
Tmavé moře jen tichounce šumí,
zasněna na západ slunce hledím,
není tu nikdo, kdo poradit umí,
na přídi lodi, smutna tiše sedím.
A vlnky s loďkou kolébají,
jen spánek stále nepřichází
i hvězdičky na chvíli uléhají,
snad nepřivedou mě do nesnází.
Po hvězdách často pozdrav posílám,
to je jediné spojení s tebou,
s měsícem si o tobě povídám,
ale k cíli - společně mě vedou.
Až konečně budu v bezpečí,
dám o sobě lásko vědět,
tvůj úsměv všechen smutek vyléčí
a my dva - si budem, do očí hledět.
PeopleSTAR (8 hodnocení)