Taky na Tebe dojde

Srdce ovázané fáčem, přání toužebné, jak mýdlová bublina se rozplynula,
ty boží mlýny však melou, i když pomalu, ale jistě - ta vášeň po Tobě už dávno pominula.

Prozřela jsem, hedvábný šátek z očí jsem odhodila,
nalákal jsi mě na slůvka čarovná - z mysli do koše jsem je už zahodila.

Lichotky sladké, med kolem pusy si mi mazal,
to každá holka slyšet chce, smyčku kolem krku pomalu vázal.

Uštknul si mě jedovatou lží, poplival mé upřímné city,
avšak trest Tě nemine, vrátí se Ti vše i s úroky, čeká Tě boj lítý.

Tys tu jámu vykopal, sám do ní spadneš,
už jiné naivce zas hlavu motáš? Do jejího života vpadneš.

Ale ta budoucí mrcha neochvějně na Tebe už kolty má nabité,
ta s Tebou mazlit se nebude, zamete s Tebou, zůstane Ti jen srdce rozbité.

Já Ti ho ale lepit nebudu, foukat Ti Tvá bebíčka,
raději vydám se bojovat s větrnými mlýny, před spanilou dívkou rdí se mi líčka.

Nezahořknu, sny z vatových balónků budu dál střádat,
však ty jsou jen mé, o ně se už nenechám nikdy a nikým okrádat.