Temné tělo

Když hněv jak zloděj do mysli se vkrade
Přijde zlo a duši roztrhá
Potom jen temné tělo pluje prázdnotou a snaží se dotknout slunce

Temné tělo v nebi hledá naději která umírá a přitom neví, že dávno už zemřela

Jed který v těle proudí už zasekl drápy a drží se, jako myšlenka sebevraha na lepší život, který nikdy nepřijde...

Temné tělo leží na skále rozpadlé a snaží se opět dotknout slunce...

Temné tělo leží v krvi své a zamrzá v obloze, kde slunce už paprsky své stáhla

Myšlenky těla temného jak poslední umrlcův sten opouštějí chladné zmrzlé rty, které ledovým dechem říkají jak marně snažily se žít...

Chladný opar mizí v dáli a kde už jen čeká studený vesmír, ve kterém se ztrácí jak poslední myšlenka na dotek slunce...