Tovární komín

Na střeše továrny hleděl do daleka,
vyzděn z cihel pletl se do cesty ptákům.
Dole tekla průzračná, divoká řeka,
dým z něho stoupal vysoko k oblakům.

Žebřík na něm do nebe cestička,
na stupačkách cukrují hrdličky.
O kominíka strach má jeho Anička,
posílá ji ze shora sladké hubičky.

Továrnu postihla krize a výroba skončila,
komínem dlouho již nestoupá dým.
Mnohá krach i v Čechách již zažila,
co stane se s objektem tvým.

Na komínu hnízdo postavili čápi,
léta se vrací a vyvádí rodiny.
Nedbají nečasu jež hlavy jim zkrápí,
před zimou odletí do teplé krajiny.

Komín chátrá a bortí ho čas,
saze již dávno vymetla meluzína.
Jen retro vzpomínka zůstává v nás,
kdo poradí si a čí to vše vina.

Lidé vymysleli a položili výbušniny,
ozval se rachot komínu v útrobách.
Škoda krásy díla a lidské dřiny,
ze skvostu zbyla jen suť a prach.
Kam vrátíte se čápi?