Tulák

Na ulici stál a životu se smál.
Bez domova byl a na ulici žil.
Ke všemu se dozná,teď bídu pozná.
Jak v bídě žít už zná, tak na cestu se dá.
K nádraží si sedl a instinkt ho vedl.
Jak přežít má,z toho co mu kdo jdá.
Jednou třeba dvacku dostane a jindy zas u zbytků zůstane.
Peníze co má vyžebrané,tak vzápětí jsou opět prochlastané.
V létě ho to nakopává a v zimě mu zase teplo dává.
Teď je to jeho nejlepší přítel, vždy když byl ve srabu, tak on přišel.
Toď tulákovo život jest,sevři pěst.
Takhle žít není žádný med,on s chodníku se zved.
Na další bloudění ulicemi ne máš sílu, zažíváš tu bídu.
Ulice je teď tvůj domov, nemůže si nějak pomoc.
Dnes mezi papírem přespí a to si říká, že má štěstí.
Tento nocleh je pro něj luxusní,zimu k sobě nepustí.
Na dnes má vystaráno,teď spát, je o něj postaráno.
Zítra nastane nový den,bude muset zase z kutlochu ven.
Něco k snědku si obstarat a o mince v čepici se postarat.
Vyžebrat nějakou tu kačku, říká si,ať s lahvinkou v parku si hačnu.
Skvělý den nastal,litr mu v čepici přistál.
On vstal a svolal všechny pobudy,ať alespoň s jídlem a chlastem, prožívají ty neduhy.
Dnes to vše utratí,pomyslí,v zápětí si to rozmyslí.
A kilko uleje na druhý den, ale to už sám půjde ven.
Po pikniku v parku,batoh hodil pod hlavu a zapomněl na tu parádu.
Když má kam složit hlavu ale teď si v jiném stavu.
Na lavičce ulehl a únavě podlechl.
Pod hvězdami usíná a dnešní den probírá.
Že měl alespoň co k jídlu a k pití,kdy takový štěstí znovu chytí.
Dnes už musí jít spát a nechat si přát.
Na zítra sílu musí mít,už jinak nebude žít.
Za své chříchy piká,ať rychle si zvyká.
Nic jiného ho nečeká,z něj už neuděláš normálního člověka.