Když mračna plují, na onen svět
dívám se za nima,
jak za sluncem,slunečnicový květ.
Myšlenky rmoutí mě, vzpomínky bolí,
když člověk vzpomíná, rány si solí.
A tak dál hledím jen a mučím svou duši,
srdce mi bolestně, nezkrotně buší.
Vidinu v dáli můžu si jen hýčkat,
protože z blízka, mě bolí u srdíčka.
Řešení nevidím, možná ani nechci,
v uších mi výskají,zlotřilí vrabci.
Vítr ,co popohání běloučké mraky,
víská mi do tváře a skrývá před lidskými zraky.
V objetí vánku, cítím se silná,
s touhou odplouti,byla bych volná.
PeopleSTAR (11 hodnocení)