útěk..

Mé oči jsou zrcadlem-
do mého světa ztracených.
Kde trny barví doruda-
všechen pláč i všechen smích.

Má duše je dveřmi do domu.
Kde bolest jako služka slouží!
Kde slzy jako kapky stékají.
A Každá kapka se stane louží.

Tělo mé je obrazem,
kde malíř spojil střepy s tmou.
Kde podrobně vykreslil -
zjizvenou krásu mou.

Můj život je oknem -
které brání v letu.
Před světem jež zabouchl mi dveře?
Ne! Já zabouchla je světu!