Ve stínech

Prázdnej byt jedna jedna,
to že tam chcípnu sám vím.
Ale dokud ji miluji,
chodí tam ten její stín.
Shazuje,
prázdné lahve od vín.
Kolik času mi s ním strávit dovolí?

Řvu Leni.
Prosím nechoď!
Ještě si ke mě sedni!
A povídej,
dáme sekt, brut nebo demi?!
Šílený věci,
hlavou honí se mi!
A já nemůžu přestat psát,
lásko prosím věř mi!

Tak jak ta skurvená tužka,
lámu její tuhu!
Mám u sebe jenom černou,
ještě namaluji duhu!
Ať ten stín zmizí, chci tu tebe!
Chci být zase v posteli tvým Guru!

A pak se najednou objeví,
a všechny problémy mizí.
Najednou vedle ní nejsem já,
stojí tam někdo cizí!
Jenom marně křičím,
ať pustí na zem ten zmizík!
Jenže v tom pekle odstrčený,
rychle dochází mi kyslík!

Naposledy se podívám na její oči,
její úsměv, jeji tvář!
A udělám nemožný proto,
aby jsem vedle ní ještě stál!
Zapálím všechno,
jak největší žhář!
A ten stín vedle ní končí v plamenech,
tak jak jsem si přál!