Zčeřený večer,
poslední metrobusy
drnčí po koleji.
Stín kříže
padá na postel.
Chřestící meče,
zlomené papyrusy
pod sněhem závějí.
V oknu mříže
výhled na kostel.
Ulice všední
plní se zástupy
uprostřed hlupák
táhne si fošnu.
„Pomoz si sám!“
Jazyky vedví
dštící potupy
hodí mu grešlák
v děravou mošnu.
„Požehnej nám!“
křičí amplion.
Na kopci hampejzy
za nimi dláždění
pro ruch a veselost
pracovních nedělí.
Rozbité pomníky.
Kostelní trapézy
- není to mámení -
jen špína a podlost
amant jest domnělý.
Na hřbitově
skladiště srdcí
na máry klade si
podmínky žehu
císař Sixtus.
Na Mírově
z probdělých nocí
modlitbu spřádá si
laskaje něhu
vyhnaný Kristus.
PeopleSTAR (8 hodnocení)