Vzpomínka na bábušku...

Vzpomínám, na ty časy,

kdy česala jsi mi vlasy,

těšilo mě, když zdraví ti přálo,

nakonec všechno se ztratilo.



Pláču, naříkám, úzkost mě ničí,

všechno z minulosti před očima se mi líčí,

chybíš mi neskutečně moc,

myslel bych na tebe celičkou noc,

kdyby jen neničilo mě to,

prosím, odpusť mi to!



Miloval jsem tě, ani jsem to nestihl ti povědět,

co krásnějšího mohla ses dozvědět,

miluji tě i nadále,

vzpomínám, kdy dala jsi mi korále.



Všechno šťastné odešlo,

neskutečně to bolelo,

nikdo nedokázak ti pomoci,

vy hnusní, neschopní zbabělci!



Už nikdo mi nenavrátí srdci klid,

já ztratil jsem veškerý cit,

chci, aby ses vrátila,

svou ruku mi podala.



Chci tě obejmout,

a nikdy nepustit,

jak já jen mohl to dopustit,,

doufám, že to právě čteš,

i když u nejseš...


MILUJI TĚ A VŽDY BUDU,

I KDYŽ UŽ OCHUTNÁVÁŠ TU HNUSOU PŮDU.

MICHAL.