Vzpomínka na dětství

Přichází večer a s ním otvírám vzpomínek krabičku.
Snažím se z nich vybrat tu nejmilejší - proto hledám.
Ta nejkrásnější je vzpomínka na moji babičku
a doufám, že tam nahoře se s ní jednou shledám.

Jako by to bylo včera - stále před sebou ji vidím.
U kamen jak sedí a pohádky nám vypráví.
Že dětství mi tak rychle uteklo, dnes se divím,
jsem stejná jako ona - nesnáším žádná bezpráví.

Vzpomínám, co všechno pro nás udělat dokázala,
nic zatěžko jí nebylo, dělala vše s láskou.
Nevzpomínám si, že by nám kdy něco zakázala,
jen ten život je příliš tenkou páskou.

Zrovna v tom, co bylo nejkrásnější, najednou se přetrhne
a člověk si přeje - kéž by znovu šel navázat!
Kdo tolik se rádi měli, od sebe navždy odtrhne
a já tolik znovu bych chtěla ji svoji lásku dokázat.

S tebou babičko, já měla krásné, bezstarostné dětství,
jak ráda i dnes bych do tvé náruče se vrátila!
Když navždy odešla jsi - začalo pro mne jiné dějství,
ale jsem vděčná i za těch dvanáct let, co s tebou jsem strávila.

Děkuji ti za všechno, cos udělala s láskou pro nás,
za lásku, pochopení, za vlídné slovo.
Ty dál budeš ve vzpomínkách žíti v nás,
za pohádku mládí ještě jednou, děkuji ti proto.