V oknech zlatá světla,
úsměv zdobí každou tvář,
jen přes mé tváře padaj slzy,
pomalu až na polštář.
Jeden hloupý den,
kéž vzbudila bych se až zítra,
bez černých myšlenek,
co špatné věci věstí,
jen když vidím všechno to štěstí.
Řetězy omotávaj ruce,
jako dýka bodaj,
kolem krku se táhnou,
jak vločky na kůži mi chladnou.
Snaží se mě dusit
ptám se proč chtějí mě zabít ?
Proč tak dlouho to trvá ?
možná měla bych jim říct,
že dávno jem už mrtvá.
PeopleSTAR (1 hodnocení)