-x Rónin x-

Katana prořízla kůži,
krev kapala na pole z růží,
spadala z listů,
do půdy se vpila,
z růžových lící stala se bílá.
Hlavy padaly na všechny strany,
křik vyhnal ze stromů havrany.
Démon s hůlkami ve vlasech,
ve větru tančí,
bílé kimono vlaje,
jako křídla dračí.
Okolo krku had,
co do ucha šeptá,
tichý jako smrt,
co do kůže se vetkla.
Jako duch za krk se vkrade,
jen rýha v těle zůstane,
vraždí jak kdyby tančil,
dýku po dýce vrhá,
do kůže jak náboj,
co až do masa trhá.
Přeřízne tepnu,
ani jednou nemine,
ví přesně kam mířit,
než kdokoliv si všimne.
Těla padají k zemi,
rána na duši se hojí,
až jen on sám,
nakonec tam stojí.
Naposled shlédne nebe,
pak odloží kůži,
potom co krví,
slil poslední růži.
Pomstil svého pána,
co dřív nezvládl chránit,
znovu stal se z něj samuraj,
teď může i svůj život se ctí zkrátit.