Ve vlastním obětí nocí tiše spávat,
alespoň na chvíli, necítit se tak sama
a s představou že jsou ty dotyky cizí.
slzy z očí i tváře, na chvíli mizí.
Bezvládné tělo upadá v lóže,
košile po těle až k zemi klouže.
Po kůži line se chlad, sníh na líce spadá
a já v té krajině,stojím zas sama.
Vítr hladí mé tváře,
do vlasů se vplétá,
a já ptám se či umírám,
nebo má duše vzkvétá ?
Dřív jako laň, těšila se z lesa plodů,
teď je jako ryba, jíž sebrali vodu,
nemůže dýchat, v křečích se zmítá,
a jediné na co se ptám
vzbudí se ještě zítra ?
PeopleSTAR (3 hodnocení)