Zachraň mě

Do tmy se nořím,
mé tělo mizí,
strachy celá hořím,
brzy budu všem cizí.

Snažím se stále usmívat,
a nedávat nic znát,
jenže to už se nedá dále zakrývat,
začínám se bát.

Pokouším se myslet na jiné věci,
a v klidu jen být,
jenže nejde mi to přeci,
a nejde mi se skvěle mít.

Nestěžuji si, to ne,
jen by mne zajímalo zdali zachráníš mne,
a nebo půjdeš dál,
a já zůstanu osamocena jak prázdný sál.

Už je mi zima,
ruce chladnou,
přijdu si vina,
a má naděje slábnou.

Pomalu chřadnu na duši,
a křičet se mi chce z plných plic,
jsem v tom všem až po uši,
a nepomáhá mi vůbec nic.

Možná to není vidět ale smutek mne tíží,
můj konec se rychle blíží,
čekám až zazvoní mi hrana,
a pak zakráká mi černá vrána.

Slza se mi v oko vkrádá,
není nikdo kdo ve mě naděje vkládá,
můj život teď vážně strádá,
hlavně když se mnou někdo hádá.

Prosím tě už přijď a podej mi ruku svou,
pomoz mi překonat tu dobu zlou,
chci se zase smát a veselá být,
prosím přijď a dej mi důvod žít.

Stačí jedno objetí,
a tyhle hrůzy možná odletí,
a když ne tak budeš u mne,
bože proč je to vše jak vymyšlené.

Čekám stále jen,
už nevydržím další den,
a ty nepřijdeš,
vím tohle totiž není sen.

Kéž bych se tak mohla vzbudit,
a začít znova od začátku,
ale co nebudu už prudit,
budu už jen tiše čekat jako vrah na oprátku......