Zadní vrátka...

Byla jsem sama, ale vždy jsem měla tebe.
Byla jsem slepá, ale vždy jsem viděla nebe.
Byla jsem smutná, ukazovala světu radost.
Cožpak nikdo nevidí, že ztratila jsem dravost?
Jak vysvětlit ignorantům, že ne vždy všichni umí?
Jak políbit muže, když svět na mne čumí?
Jak mám najít múzu, jenž zbavila se břímě?
Pročpak onen plamen stále někde dříme...?
Chycena ve světle anonymní společnosti,
již dávno jsem si řekla: „Někdo se mne zhostí.“,
za ruce mne chytne a vtáhne do tmy zpátky.
Není už zbytí. Uteču zadními vrátky...