Zakázaná láska

Suďte mě dobří lidé, za to jak jsem žil
Já Ve svém životě, spoustě lidí ublížil,
Byl jsem srab a posera a neříkám to rád,
Celý život stál jsem na špatné straně barikád.
Ze všech těch špatných věcí, které jsem učinil,
Nejvíce lituji té, kdy jsem svou milou zabil.
Bylo to za války, Hitler nečekaně vtrhnul k nám,
Já dlouze přemýšlel, na jakou stranu přidat se mám.
Chtěl jsem být vítěz, a proto Němcům nabídku jsem učinil,
Budu pro Vás Čechy zabíjet, jenom abych přežil.
Přiznám se rovnou, že mě chtěli nejprve zastřelit,
A však jeden z důstojníků, řekl dobře, ale jestli chceš žít,
Pošleme tě na místo, odkud se nikdo nevrací,
Však uvidíme, jaký máš smysl pro legraci.
Tím místem byl tábor zvaný Osvětim,
To co jsem musel dělat, to Vám nepovím.
Byli to hrozné věci, kvůli kterým nemůžu spát,
Však potkal jsem tam dívku, kterou jsem měl rád.
Byla to židovka, ta nejkrásnější jakou viděl svět,
Když jí tam přivezli, pro mě zastavil se svět,
A já už teď věděl, že pěkněj průšvih mám.
Přesto jsem za ní chodil skoro každý den,
Nacházel jsem si různé důvody, proč musím jí vzít ven,
Svěřila se mi, že dvě děti má,
A už v tu chvíli jí bylo jasný, že se s nimi nikdy neshledá.
Slíbil jsem jí ale, že se po nich podívám,
Tím jsem jí dodal tolik síly to Vám povídám,
Najednou se chvílemi i začala smát,
A já v tu chvíli pochopil, jak moc jí mám rád.
Když jsem viděl, jak moc ubývá jí sil,
Nosil jsem jí jídlo, které jsem si ušetřil,
Každý den jsem tábor pečlivě obcházel,
Její děti Však jsem nikdy nenašel.
Jedno dne z rána ke mně přišel důstojník,
Řekl: „ Vezmi si pušku, pojď, to se ti bude líbit“,
Vzal mě na místo, kde byla obří zeď,
V tu chvíli se podíval na jednoho z vojáku a zavolal „Teď “.
Přiznám se, že jsem netušil, co bude se dít,
Však rázem jsem to pochopil ,
když viděl jsem jí ke mně jít.
Řekl, že s tou courou viděli mě každý den,
A že jí mám zastřelit, jinak budu popraven,
Tahat se s židovkou, to nejhorší prý zločin je,
A že když jí zabiju tak nic se mi nestane.
V tu chvíli ovládnul mě hněv ale i strach,
Důstojník mi řekl, že tak nebo tak jsem vrah,
Ona se na mě podívala a řekla jen,
Neboj se to udělat, ale já na to nebyl připraven.
Děti už na mě čekají, na lepším místě já to vím,
Prosím střel mě do srdce ať moc netrpím,
Tyhle slova z jejich úst, mě vyrazili dech,
Já zmáčknul spoušť a její krví obarvila se zeď.
A i když po té jsem zabil ještě nespočet žen,
Tuhle jedinou nemůžu dostat z hlavy ven.
Suďte mě lidé já špatný život žil,
Však kdo z Vás ze strachu by jiný v dané chvíli byl.
Pistol si k hlavě pomalu přiložím,
Že mi nikdo neodpustí, to já dobře vím,
Všem se omlouvám, všechno vzal bych zpět,
Po sobě tu zanechám, alespoň těch to pár vět.
Za své hříchy nebyl jsem nikdy souzený,
I když spousta lidí, co udělal jsem, dobře ví,
A tak jsem si sám trest nejvyšší uložil,
Ještě jednou omlouvám se, za to, že jsem žil.