Někde musí přece štěstí chodit,
jednou potkala bych jej tak ráda,
už se nenechám za nos vodit,
proč jsem si myslela, že mám v tobě kamaráda?
Člověk tak často míní a život mění,
každá růže také stále nevoní,
co tu bylo dříve, proč dnes není?
Ani konvalinky pro radost už nezvoní.
Jak je to už strašně dávno, co se mi zdálo,
že vánek mně chtěl něco prozradit,
uběhly ale roky, kdy se štěstí na mne smálo,
dnes se bojíš i mou ruku pohladit.
A já tolik po lásce toužím,
procházím se tmavou zahradou,
nevím, kde dnes svou hlavu složím,
jen nemohu se vyrovnat s tvou zradou.
Zradu můžeš snad i odpustit,
ale vůbec se zapomenout nedá,
lásku nejde do srdce nepustit
a tak sále člověk, věrnou lásku hledá.
PeopleSTAR (7 hodnocení)