Zašlo slunce za mraky /vzpomínka na povodeň 2002/

Zvony na poplach zvonily,
nevěděl nikdo, co bude dál.
Jen myšlenky v hlavě se honily,
štěstí a radost odlétly v dál.
Voda zalila celý širý kraj,
kam najednou zmizela koryta řek?
Voda je naplnila víc než po okraj
a nikdo nepoznal, kde mají břeh.
Voda se rozlila do všech stran,
přinesla jenom zkázu,
dokonce pronikla do městských bran
a lidi vyhnala hledat spásu.
Cestu si nemilosrdně razila,
protrhávala pevné hráze,
všechno kolem dokola zalila,
snad nechtěla znát žádné meze.
Kdo tohle zoufalství seslal na Zemi?
Proč voda zapavila všechna pole?
Cestu si razila hrázemi,
za sebou nechávala všechno holé.
Přinesla jen zkázu a paniku,
nikde už nekvetou keře.
Tam, kde jsi mohl vzíti za klidu,
dnes zmizely i dveře.
Lidé se ve vodě brodí,
domy padají a hroutí se,
plni zoufalství jen kolem chodí,
jejich oči v slzách topí se.
Zahynula i lesní zvěř,
už nebylo jí pomoci.
Nezbyl čas -to mi věř!
Lidé pracovali do noci.
Plavali po pás ve vodě,
k stěnám, coby útesům.
Zachraňovali lidi na lodě,
všude tolik trápení a děsu.
Naše krásná, malá zem,
proměnila se v jedno velké moře,
voda se postavila silným zdem
a všude způsobila jen velké hoře.
Tam, kde dřív vyprávěla si s oblázky,
dnes trčí jenom trosky domů.
Nezbyly na zdech ani obrázky,
teď nikdo nemůže uvěřit tomu.
Zmizely krásné vzpomínky,
toť možná nejhorší je daň.
Teď všude jsou jen kamínky,
po domech zbyla holá pláň.
Smutek v srdcích lidí,
ponuré myšlenky se vkrádají.
Jen trápení a zkázu vidí
a ty klidné spaní jim nedají.
Už nikdy nebude, jak bývalo dřív,
tu hrůzu nejde jen tak zapomenout.
Jedno přání veliké - že bude líp,
ale co příroda žádá - nezapomenout!
Řeka zas dál valí se krajinou,
zdá se, že už se vůbec nezlobí.
Jako by přes noc, změnila se najednou,
pak celý kraj zase květy ozdobí.
Příroda se na nás pěkně zlobí,
bere si daň krutou,
všechno kolem ničí zlostí,
vůbec netouží být klidnou.
Musíme ji všichni pomoci,
teď už jiné cesty není.
To ona nás má ve své moci,
životy nepěkně nám mění.
Aby život byl zas tak krásný,
jak předtím vždycky býval,
člověk, aby měl pohled jasný
a na svět jen vesele se díval.