Žene se na nás bouře

Žár sluníčka spaluje vše živé,
ale ono poroučet si nedá,
slyším vzdechy květin tklivé,
jen ten větřík trochu se zvedá.

Teď opravdu nejlépe je u vody,
osvěžení jen na chvíli přinese,
tam nahoře neexistují podvody,
ortel nad námi, "ON" vynese.

Pak na nás sešle pohromy,
zřejmě si je zasloužíme
a přesto jsme si vědomi,
že o záchranu, moc se nesnažíme.

A tak nás stále trestá,
sešle na nás hromy, blesky,
tak jaká je ta správná cesta?
Snad poslouchat jsme měli - naše předky.

Oni byli chytřejší než my,
přírodu chránili, vždyť je živila.
Dnes se všechno řídí penězi,
že bude jednou zle - babička pravila.

A jako vždy pravdu měla,
my nepřekonáme sílu přírody,
jen občas je to myšlenka smělá,
ale je ještě čas - nekopejte sobě hroby!