Zešílela jsem?

Mé myšlenky mě zabíjí,
zevnitř mě ničí.
Vzpomínky se často vrací,
temnota ve mě klíčí.

"Jsem jen tvá, můj Pane",
lituji těchto slov.
Teď kdykoliv si on zamane,
přistane na těle kov.

Miluji bolest,
či nenávidím?
Nevím jak to snést,
všechno rozbíjím.

Bezcitná mrcha,
přecitlivělý slaboch?
Má duše rychle prchá,
srdce jak rampouch.

Zabiješ mne?
Jedna lajna.
A on už řve.
Druhá lajna.
Klid

Lze někoho milovat a zároveň nenávidět?
Samozřejmě.
Nepřítele si co nejblíž držet,
dát za něj ruku do ohně.

Psychická hra,
on mě ji naučil.
Jiskra uhasla,
sám na to doplatil.

Chtěl pomoct dostat ven,
já mu pomohla.
Ztratila jsem tím sen,
a pod zem se dostala.

Obelhat vraha k prospěchu jeho,
to se mi povedlo.
Marná snaha z nitra mého,
jeho myšlení jink seplo.

Na tohle myslím každý den,
záblesky minulosti.
Marně doufám, že to byl jen sen,
a neláme mi kosti.

Zešílela jsem?