Žiletka

Hlavu má zvrácenou, zmáčené vlasy,

za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,

je pozdě spílat jí, prosit a křičet,

teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet...

Vzala si poslední kapičku života,

nad jejím tělem se světýlko mihotá...

Nechala po sobě poslední psaní,

je hrozně nešťastná pohleďte na ní...

V listě co nechala bylo jen psáno,

to co se stalo prý bylo už dáno..

Strašně se trápila nemohla dál,

někdo jí naději na štěstí vzal.

Ten kdo to způsobil, vůbec nic netuší,

Sladce si usíná, spánek nic neruší...

Ona je v rakvi na prsou hlínu,

kdo za to může, kdo nese tu vinu???

Byla tak šťastná když prvně s ním tančila,

studená žiletka všechno to skončila...

Řekl, že lásku jí nemůže dát,

pokaždé přišel si na chvíli hrát.

Vždycky, když odešel v slzách se topila,

když cítila samotu, tak vínem se opila...

Pro mě je hrdinkou, vzdala se života,

to já jsem srab a ničí mě samota...