Zklamané srdce

Starý rok skončil, nový rok začíná.
Na některé události se těžko jen vzpomíná.
Vím, měla bych nechat už jít.
Však s tak velkým zklamáním nemohu jen tiše žít.
Jak zachoval ses, to víš dobře sám.
Nikdy nepochopím, proč falešně tak zrovna k nám.
Tvou povahu bych nechtěla nikdy mít.
Vždyť žádné ženy nevážíš si k žádné neznáš cit.
Nemám se zač stydět, já věřila ti zkrátka.
A ty dobře víš, že měla jsem tě ráda víc jak kamarádka.
Ty však nevážíš si ani věrného kamaráda.
Aniž bys vysvětlil, tak ukázals mu záda.
Vždyť půjčil ti peníze v termínu si je nevracel.
Tobě se nelíbilo, když tě naháněl.
Ty měl si zrovna shon. Nemyslíš, že zlobit by se měl spíš on?
Za tu poslední co dlužíš nám splátku,
Obdaruj co říkáš snad další kamarádku.
By měla na tebe památku, až ji jako jiné kopneš do zadku.
Určitě víš, kdo tohle psal. Já už nevěřím ti.
Stejně budeš ubližovat dál.
Také bych ti chtěla k novému roku něco dát.
Však dvě přání nemohu ti přát.
To je upřímný a vřelý cit a láska.
Tu do tvých rukou dát, by byla špatná sázka.
Dostanou ji jenom ti co nechtějí jen brát,
však dovedou či chtějí dát
Těm nezasvěceným co budou se ptát,
můžeš přece dál jen lhát.
Tohle není recese, tvoje svědomí to unese.