Už celý kraj šel spát,
jen měsíc a hvězdy bdí,
začínám se trochu bát,
moc přeberou - skřítkové zlí.
Tam kdesi, v těch horách,
tam svůj domov mají,
žáby kuňkají v močálách,
divné zvuky, až dech se tají.
Strachy zadržuji i dech,
je mi úzko a smutno,
proč já mám takový pech,
udělat si pořádek - je nutno.
Snad jsem někomu ublížila,
o odpuštění moc prosím,
své touhy jsem ale nepohřbila,
teď jen v srdci, bolest nosím.
A zlí skřítkové se chechtají,
z mé bolesti mají radost,
nevím, co na mě chystají,
nechtějí slyšet, moji žádost.
Bych zase v klidu mohla žít
a přestala slyšet jejich skřeky,
v klidu zas o lásce si snít
a poslouchat přitom - šeptání řeky.
PeopleSTAR (7 hodnocení)