Znáš už nebe...

Vzpomínkám se jen těžce brání,
zvlášť pokud jsou v nich kamarádi,
a někdo koho jste měli opravdu rádi..

Nic není na stálo a vše se změní,
to co bylo včera, dnes už není,
i ti co si byli blízcí, jsou si vzdáleni...

Neopustíš mě a já zase nikdy tebe,
jsem pořád tu,ale ty už znáš nebe,
chybíš mi tu víc, než kdokoliv jiný,
teď už mohu jen říct, co měly být činy,
po čem všem tu zbyly stíny...
a odpovědět, zdali mohu být tvůj jediný :(

Teď už vím co tvé oči říci chtěly,
když na těch mých poprvé spočinuly,
ale teď už si tam nahoře s anděly,
a já chci aby tvé hlasy v mé hlavě už nezněly,
aby mě nechaly...

Proč jsi nevzal raději mě?
Proč je to tak, jak je?

....
"Ty jsi můj a já zas tvá, až do smrti budem jen my dva"
....