Procházím snad už posté,
tou krajinou mého mládí.
Dnes jsme už jen její hosté,
nás ale ke vzpomínkám svádí.
Jak ráda bych se vrátila,
do rodného města svého,
ve vzpomínkách cestu zkrátila,
ale co dnes je tady ještě mého?
Co tady bylo všechno dříve,
to už dávno odnes čas.
Jen uvnitř stále ve mně dříme
myšlenka - vrátit se tam zas.
Opět známými místy chodit,
dýchat zahrad omamnou vůni,
do hájku za městem vnoučata vodit,
vidět, jak měsíc se koupá v tůni.
Co tenkrát pro nás samozřejmé bylo,
dnes zdá se přímo neskutečné.
Těch krásných vzpomínek v nás hodně zbylo,
jen některé už dnes se zdají nebezpečné.
Když každý večer ukládám se ke spánku,
tolik si přeji, bych ve snu se tam vrátila.
Dívám se na nebe - je plné rudých červánků,
jak ráda bych se navěky v něm ztratila.
PeopleSTAR (44 hodnocení)