Ztracená

Šla dívka ulicí chladnou,

šla chůzí velmi ladnou.

Po tvářích jí slzy stékaly,

po bradě dolů na zem kapaly.



Navždy odešel z jejího života,

zmizela ta jistota.

Do srdce dívky nůž vrazil,

vše krásné tím zkazil.



Křik a pláč ulicí se linou,

on si zase najde jinou.

S pláčem a křikem se loučí,

s životem teď skončí.



Ona se trápila,

své srdce tolik mučila.

On se stále smál,

jen si s ní hloupě hrál.



Na oblohu se dívala,

bolest už nevnímala.

Obloha byla temně šedá,

tvář dívky byla bledá.



V tom se dívka schopila,

své oči v slzách již netopila.

Pohltil ji vztek,

už nebyl slyšet brek.



Domů se vracela s odhodláním,

on skončí se svým lhaním.

Vracela se chůzí ladnou,

s hlavou chladnou.

V tom auto ji srazilo,

srdce jí už nebilo.



Život dívky skončil,

a on se už nerozloučil.

Tolik ji miloval,

svých chyb poté litoval.