Advent

Na adventním věnci hoří první svíčka,
toť neklamné znamení, že brzy budou vánoce.
Vzpomínám a zavírají se mi víčka,
co jen vše změnilo se po roce!

Jisté je pouze jen to, že o rok jsme opět starší,
snad i o něco jsme zmoudřeli zase.
Klidně pusť z hlavy, co nyní tě straší,
já zase slyším dojetí ve tvém hlase.

Sentimentální vzpomínky se hlavou honí,
pomalu na věnci dohořívá svíčka,
zvony v dáli na věži zvučně zvoní
a od plamene rdí se tvoje líčka.

Je tady opět ten kouzelný vánoční čas,
rolničky koní kdesi jasně zvoní,
těším se, že u stromečku sejdem se zas,
na svátečním stole cukroví voní.

Jaké to štěstí, vidět rozzářená dětská očka,
nic snad krásnějšího na světě není.
Možná, že někdo se i nějakého mráčku dočká,
i proto si člověk každé krásné chvilky cení.

Najednou zase vánoční kouzlo zmizí,
co ještě před chvílí překrásným se zdálo,
ztratí se náhle a vše je zase jako cizí.
Ale říci můžem, že tady právě štěstí stálo.