Na adventním věnci čtyři svíčky hoří,
slyšet jen tiše, jak spolu hovoří.
První vzdychá, jsem slabé světlo Míru,
lidé mne nedodržují, nemám víc sílu.
Já svíčka druhá jmenuji se Víra,
mnozí v boha nevěří, plamen můj umírá.
Smutně se ke slovu přihlásí třetí,
jsem Láska, mne nikdo již nesvětí.
Lidé vidí jen mamon a sebe samu,
cit k bližnímu odstavili na stranu.
Ztrácí se záře a plameny tepla,
pomalu zhasla všechna tři světla.
Přišlo k nim dítě v očích slzy,
vy hořet musíte, vzdát vše je příliš brzy.
Povídá svíce čtvrtá, já hořím, ještě dobře je,
ode mne opět ostatní zapal, jsem tvá Naděje.
Každý by v sobě měl naději chovat,
plamínek Míru, Víry, Lásky a Naděje udržovat.
PeopleSTAR (8 hodnocení)