Čas lásky a pohody

Zas přichází kouzelný vánoční ten čas,
paní Zima na krásných saních lesem jede,
vše kolem sebe bílým sněhem ozdobí zas,
uprostřed setmělého pokoje, tiše stojí jedle.

Nastává čas lásky, pohody, míru a klidu,
zimní nebe se najednou hvězdičkami rozzářilo,
po zlobě, závisti a nenávisti není nikde vidu,
to nebe hvězdami jakoby celý svět prozářilo.

Rolničky koní vesele si krajem zvoní,
stromy oblékly si sněhové čepice,
krásně je v pokoji, kde purpura voní.
Na ten čas všichni těšíme se velice.

Vše, co je kolem, uloží se ke spánku,
utichnou najednou i sladké zpěvy ptačí.
Vůni paní Zimy je cítit ve vánku,
mráz květy ledové na okna vtlačí.

Sněhové vločky jako by křídla měly,
létají si nahoru a zase padají dolů.
Přemýšlíme, co vše přáti bychom si směli,
snad jenom to, bychom stále byli spolu.

Až na půlnoční zvony zváti budou,
celý kraj si slavnostní háv oblékne,
z nádherného štědrého večera vzpomínky zbudou
a na nás tichý klid vánoc najednou dolehne.

Ať ten zvon vám zvoní jenom pro štěstí,
přinese vám zdraví, lásku, pohodu,
hvězdy na nebi ať vám dobré zprávy věští,
ať zlo s dobrem navždy uzavřou dohodu.

A až zvony utichnou a celý kraj půjde spát,
jen hvězdy s měsícem nás hlídat budou,
usneme i my a sladké sny budou se nám zdát,
na vánoce pak jen překrásné vzpomínky zbudou.