Vánoce v lese

Tam kde zima podzim střídá a měsíc se sluncem se vídá,
kde dříve nezaštěkal ani pes, stojí hluboký a temný les.
Právě tam na zimní svátky se podíváme za zvířátky.
Po cestě drkotá vozíček, řídí ho vousatý staříček.
Rolničky vesele zvoní, táhne ho pár bílých koní.
Dříve on jezdíval na saních, letos však stále nepadal sníh.
V lese na kraji mýtiny, čekají ho celé zvířecí rodiny.
Na palouku u studánky co dohlédl bys hnedle,
stojí v mírném oparu vysoká , statná jedle.
Staříček při práci hvízdá, ve větvích jsou ptačí hnízda.
Na ozdobu stromu i zvířecí hody,
Přivezl vzácné dary, plody matky přírody.
Tu kaštan, šípek, žaludy i bukvice,
nezapomněl na oříšky pro veverky uličnice.
Na zádech nese jablek ranec,
aby si pochutnal divoký černý kanec.
Požádal andělíčky, aby z nočního nebe seslaly třpytivé hvězdičky.
Měsíc ve stříbrném obleku, položil se na palouk jako na deku.
Vzal sebou při letu, krásnou zlatou kometu.
Pod ledlí z jesliček, kde by spát mělo jezulátko,
mlsá spárkatá zvěř ze soli lízátko.
Do sena v krmelci schovala se myška, nilkomu nevěří.
Dej pozor srno ať nespolkneš ji k večeři.
Bručovnovi medvědu dáme hrnec medu.Ale ouha-on tu s námi není.
V létě kulhal na nohu, odpočívá v brlohu.
Vždyť je to přec známá věc, v zimě spí i jezevec.
Jeleni troubí koledy co nemají slova,
do taktu jim zahouká moudrá teta sova.
Co dodat ještě více, z nebe se sype sněhová chumelenice.
Nezlob se proto na zimu, že vyhnala vrány a přerušila hostinu.
Dává právě vyprahlé zemi, teplou bílou peřinu.
Když už jsme si naplnily dušičky i bříška,
na rozloučenou nám ocasem zamává kmotra liška.