Vánoční splín

Vánoční stromky už všude krásně září,
já mám však bolest na duši a smutek ve své tváři.
Vím, že vznášet pietu se před Vánoci nehodí,
vždyť nejkrásnější svátky v roce mají být plné pohody.

Neumím se přetvařovat, mám ve své duši splín,
proč blízcí nás opouštějí před Vánoci, či v listopadu na podzim.
Za necelých třicet let, pro někoho dlouho, jiného chvilinka,
Odešli mně na onen svět babička, tatínek, švagr a nyní maminka.

Ten, kdo tu bolest zažil, dobře zná a ví,
já teď místo cukru, slzou slanou kropím vánoční cukroví.
Znáš ten pocit, držíš mámu za ruku, cítíš její rychlý tep a dech,
potlačuješ slzy a víš, že už musí navždy jít.
Když přijde čas, nemůžeš se stejně připravit.

Lidé již zapalují svíce na adventním věnci,
my ukládáme urnu a zapalujeme svíci na hrobu.
Srdce nám krvácí jak po ráně biče
a vy jste opět spolu, drazí rodiče.