Pandemické Velikonoce

Travička na louce zelená se,
sluníčko ze země vytahuje květiny.
Vše by zářit mělo v jarní kráse,
ale život ve světě je letos trochu jiný.

V koruně vrby pějí ptáci písně lásky,
proč proutí neřežou si chlapci na pomlázky.
Po cestě hopsá zajíček se sklopenými oušky,
na zádech místo vajíček nese v nůši roušky.

Ve vesnici za plotem štěká na něj pes,
děkujeme-postav nůši na pařez.
Nesmíš blíž jak na dva metry,
nemusí už děti nosit přes ústa jen svetry.

Nepřinesl zajíček žádné kraslice,
do karantény kvůli viru musela i slepice.
Děti mají pod rouškou bledá líčka,
kdy konec bude pandemie ptají se zajíčka.

Na koledu s vnukem nemůže jít ani děd,
však dost už bylo smutku, dost už bylo běd.
Víra a sluníčko všechno napraví,
všem přeji ať jsme všichni zdraví.

Na zdraví dejte si zázvorový čaj a med a dospělí i grog,
vždyť Velikonoce budou tu i příští rok.