Tenhleten pańáca, co stojí na stole, má výraz možná přihlouplý, však jisté na tom je, že sdílí úděl tvý, spíš hořký, někdy zlý. Podrbeš ho po hlavě, která pak se ježatí, bys zlehčil duši svou, pak on cupká si cestou tou ke své pańmámě...
Mám na tebe prosbu hlavičko, Pamatuj si prosím maličko, Vím že nezvyklé to pro tebe je, když se řekne: Pamatuje! Pamatuj si chvíly, kdy stojím v cíly, vykolejenej, davem oblopenej, Pamatuj si za co jsem byl odsouzený, k smrti abych byl udušený...