Klobouk měsíce smekl z dosud neúplné hlavy hranatě se kutátel podloubím města otloukal se o břidlici střech o zdi mlčení o vitráže kam kdysi schoval svá nejzvnešenější umělecká díla aby je teď vysklil a nalil na oltář nad nímž nebe složilo svá za...
A slunce při dešti duhu maluje na kaluže se sem-tam usměje a ty za chvíli zmizely jakoby snad ani nebyly... kde se dá tam stojí stany uprostřed ohniště nachystaný večer až do vsi voní špekáčky je slyšet kytara a trampské písničky.