Kousíček od lesa

Kousíček od lesa stál malý domeček,
žila v něm babička a taky dědeček.
Byli už staří a děti neměli,
snad proto, že v domku nebylo postelí.
Žili si slušně o dvojí penzi,
bába však furt měla pitomý hemzy.

Babička: Kam já jsem za mlada své oči dala,
že jsem si takové nemehlo vzala.
Kdybys byl jako muž jen trochu solidní,
tak už jsem mohla být desetkrát gravidní.
Že děti nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína!?

Dědeček: Strom za to nemůže!
Jen proto nemáme dědice,
že´s, bábo, taková slepice.
Aby ti za tu lež upadly panty,
to máš z tý tvý koncepce-anti.
Pořád jsi chtěla mít v domku klid a pohodu,
teď to chceš dohonit, pět let po přechodu??

A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik utichl, jako když střelí.
To bába pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v žaludku srazilo kyselo.

Babička: Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jen když tvá ruka nebude líná.
Popadni sekeru, dláto a pilu,
pak padej do lesa a měj se k dílu!
Tam skácej strom, statný a ztepilý,
zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli!?

Uposlechl dědeček bábina příkazu
a lehce přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer přivedl divného kloučka,
s tělíčkem golémka a hlavou broučka.

Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem.
A spolkl knedlíky, i s novým kastrolem.
Když skončil i ubrus v tom dítku neladném,
tak bába zrudnula jak záře nad Kladnem.

Babička: Tohleto vytesat, co tě to napadlo?
Jsi padlej na hlavu, žere jak čerpadlo!?
Když skončila v hrtánku dítěte žehlička,
babičku skolila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček slzu zatlačil
a potom ke stolu rychle zpět přikvačil.

Dědeček: No, to je věc, až člověk žasne,
co dokáže to dítko krásné!
Jeden by netušil, že kousek polena
zajistí v domku klid na stará kolena!