KRB DRB

Povídá pergola pergole,
ten je nějakej důležitej.
Ten, co tam dole,
sedí si jak ušitej.

Uvnitř žhavý oheň,
a ten dlouhý výfuk.
Ale i ten ostrý rožeň,
pak mu nemáme být fuk.

A jak ho mají rádi,
že je hřeje a griluje.
Dává jim vše, co má dáti,
celá rodina krb miluje.

My mu křoví dělat máme,
nechat liánou se zarůst.
Jiného již nedáme,
pak vyšlo z jejich úst.

Hele vy tam nahoře,
můj komínek je ještě výš.
Zanechte tu svého hoře,
jinou roli máte, totiž.

Vás mají také rádi,
dáváte příjemný polostín.
Ostré slunce vadí,
pro popíjení dobrých vín.

No jo, máš ty svatou pravdu,
každý na něco jiného.
Nemá to přece vadu,
ještě tu něco příjemného?

I ozvala se přehlížená lavice,
já jsem zase sedací.
A co k tomu dodat více?,
důležitý prvek jednací.