My jsme žáci osmé bé

My jsme žáci osmé bé,
bereme však na sebe,
podobu, výbuchu,
škola letí do vzduchu.

Matikářka omdlela,
na skejtbordu odjela.
Nevybrala zatáčku,
namlela si klapačku.

Přijel za ní řiditel,
spadl z okna na pytel.
Běžel za ní fyzikář,
přizabil se o skicář.

Přibíhá i chemikářka,
hledá hledá, kde je Mařka.
Mařka zatím potají,
s Ondrou školu flákají.

Hoří škola, hoří les,
chytl kostel, chytla ves.
Křičí Karel, omdlí Prokop,
školní nerd zas o něj zakop.

,,Ještě že ta hospoda,
ještě že je ohnivzdorná!"
říká paní Eva Vzorná,
školní psycho podpora.

Žáci běží na pole,
kouč přijíždí na kole.
,,Běžte, je to na známku!
Pohni i ty, mazánku!"
Napomíná svého syna,
netušíc, že fuč je syn.

A kde že je, prosím Michal?
Po chemiji jedy mýchal.
Vybouchlo to, smrdělo,
celé město hořelo.

V Čechách dobře sice,
na Moravě stejně líp.
Ještě trochu slivovice,
a pak že nám pes tu chcíp!