NaKonec

Čisté ponožky, vyfoukané vlasy,
vyžehlené tričko, svěží dech,
v područí své nehynoucí krásy.
Připravená vstoupit na druhý břeh.

Penzijní spoření vybráno z účtu,
v kapse na rozloučení dopis,
v ruce knihy, co si přečtu.
S sebou jen to nejcennější, jak pravil popis.
Na lavičku sem si v raní mlze sedla,
čepici zakrývajíc prochladlé uši,
úvahy o věčnposti sem vedla.
Ulehčovala hříchy zatěžkané duši.

Uplynulo právě minut pět,
V dálce tramvaj do tmy zvoní,
dle Mayských instrukcí zaniknout měl svět.
Mám čekat, nebo nastoupit do ní?

Šestá hodina dávno odbila,
Tramvaj po kolejí do pohybu se dala,
já do práce opět musila.
že sem se na to čekání nevys.ala?!

Zánik světa zase v nedohlednu,
Mayové dělaj si z nás blázny,
příště tomu pokušení nepodlehnu.
Rozházený úspory, účet prázdný.

Zase dárky koupit musím,
cukrovím přecpaná dutina ústní,
vidim, jak se zase kostma dusim.
Mayové sou prolhanci hnusní!!