Neplecha

Probudím se brzy z rána,
v kuchyni voní čerstvá káva.
Mrknu z okna, ono SNĚŽÍ!
Po křupavém sněhu kočka běží.
Kočka skočí na parapet
já otočil se na ni hned.
"I ty jedna potvoro!
Venku budeš nadobro!"
Tak chytil sem Neplechu,
schoval jsem ji pod deku
Deku zmuchlal, lanem svázal.
Ach, kdyby otec viděl, ten by kázal.
Pytel hodím přes záda,
moje mysl kolem bádá
I popadnu svou lopatu
pavučinu sejmu tu.
Vyjdu ven a při vší kráse
vidím ovci na terase.
Několikrát zamrkám, jenom klam
nejspíše ten matroš přestat hulit mám.
Neplecha škrábe, křičí ječí,
Probudí to sousedy přeci!
Shodím pytel z ramene
"Tak neškrábej už! Ne ne ne!"
Povídám své kočičce
jako svojí holčičce.
Před zraky sousedů pytel rozváži
zakopat kočku prostě si zakáži.
Snad Neplecha mou milost ocení,
i přesto že si ani krmění nikterak necení.
Vezmu si kočičku do náruče,
bez dalších dramat snadně a jednoduše.