O depresi

(Píseň Jaroslava Nohavici. Snad odpustíte trochu vulgárností.)
V našem domě je jak v černé jámě,
hrozně nasraní su všeci na mě.
Už to celé trvá dva měsíce,
asi nejspíš pudu oběsit se.

Nelez na strom, bo se větev zlomí,
budeš ležet dole v bezvědomí.
S rozbitu hlavu a nohu v řiti,
budeš na fakultce maroditi.

Vylezu na komín, skočím dolů,
lidi budu plakat nad mrtvolu.
Vzpomenu se, jaký sem byl dobrý,
zrobí křížek z dýhy nebo z hobry.

H***o plakat budu, su to svině,
budeš ležet zaražený v hlíně.
Lidi budu chodit kolem z šichty,
a dělat na tebe blbé gzichty.

V lékárně si kupím cyankáli,
aby všecky baby zaplakaly.
Vyzunknu ten lektvar na dva hlty,
a jsem na 100 % synem smrti.

Dneska těžko říci co se stane,
bo je všecko kolem pančované.
Chceš být mrtvý a konečně happy,
a budeš živý a k tomu slepý.

Lehnu na koleje u Studénky,
zbudou po mně jenom bíle trenky.
Pendolino pofičí si k Praze,
a mně už konečně bude blaze.

H***o blaze, synku, nebuď hlupý,
vlak tě jenom žduchne mezi slupy.
Podvrtnutý kotník to nic není,
zaplatíš pokutu za zpoždění.

Pořídím si velku kulovnicu,
přiložím ju ku levému lícu.
Napočítám do tří, zavřu oči,
zmáčknu kohoutek a všechno skončí.

Ruka se ti třepe starý býku,
Prostřelíš si ucho v okamžiku.
Navíc z kulovnice strašná šupa,
budeš chlape za hluchého hňupa.

Kurva poraď Bože co mám robit,
lapený v pasti jak v lese hobit.
Ty mě k sobě nechceš, to je v řiti,
zbývá mi jen smutné živobytí.

Jaké smutné živobytí, vole,
buď rád, cype, že si ještě dole.
Přestaň chlastat, kuřit a vyrývat,
kdo se má na to tu shora dívat.

Jaké smutné živobytí, vole,
buď rád, cype, že jsi ještě dole.
Přestaň chlastat, kuřit, a vyrývat,
kdo se má na to tu shora dívat.