O NIČEM

Psát o ničem je oblíbené a časté téma,
neboť neklade velké nároky na schopnosti
a znalosti pisatele. Ale i o ničem může být někdy o něčem.

Probral jsem se z noci snění,
a ucítil dech dne.
Neboť jiného tu nikdy není,
kde noční sen vždy vadne.

V zahradě kokrhá kohout,
a v ulici povstává život.
Toť tu každodenní chomout,
přívod proudu, zádný vývod.

Hlučná auta, motokolky,
továrenský provoz.
Pro koláče nebo vdolky,
místní pekárna, ne dovoz.

A již otevírám počítač,
tak o čem to dnes bude?
Programů nejprve načítač,
uvidíme, jak to půjde.

O čem psáti nyní, o tom ničem,
že by jako o něčem?
Se slovy hráti si jako s míčem,
či sekati též mečem?

Piji horký čaj,
a čerstvou zakusuji cibuli.
Potom možná i půjdu v háj,
kde divé síly pikle kuly.

Láduji se vitamíny,
z ovoce a zeleniny.
Ale nekladu zde žádné miny,
neb nejsem tady jediný.

Býti, obyčej, bystrý,
bylina, kobyla, býk.
Ale nad jinými mistry,
panuje tu oslí hýk.

Kam, že to kráčíš poutníče?,
no přece tam, vždyť víš.
A kopu přitom do míče,
i rozbiji toho, to si piš.

V lukách kukala kukačka,
má pnenka neplakala.
V kapse i nějaká ta kačka,
no, jak ta hlava makala.

O ničem se psáti dá,
do úplného nekonečna.
Copak kdo ti tady dá,
i to je pravda věčná.

Kuku - kuku - kuku,
nevěř co ti nakuká.
V tom životním hluku,
bývají to i muka.

O ničem jako o něčem,
a o něčem jako o ničem.
Záleží pak na tom včem,
kopeme a jakým míčem.

Ale psáti o věčném,
tak to je dáno všem.