O vlku

Vyrazil vlk do města,
že si oběd přichystá.

„Kůzlátka mě neminou,
najdu kozu s rodinou."

Našel dveře, přečet štítek,
ve víře, že dá si biftek.

Klepe, klepe na dveře,
má vidinu večeře.

„Kdo to klepe na vrátka?"
ptají se ho kůzlátka.

Otevřete miminka,
já jsem vaše maminka!

My ti hoste nevěříme,
kukátkem tě prověříme.

Klepe vlček, klepe zas,
leč kukátko má dobrý jas.

Kůzlátka mu nevěří,
chtěj ho vyhnat ze dveří.

Vlk kůzlátkům nadává,
za kozu se vydává.

„Tak nedělej paniku,
což nepoznáš maminku?"

Lži nám klidně zas a zas,
maminka má jinej hlas!

Vlk zas bere za kliku,
chce vejít k nim do bytu.

,,Shodíme tě ze schodů,
máma šla jen pro vodu."

Kůzlátka teď vyhrávají,
vlku klidně nadávají.

Leč lovec chce mít dobrý oběd,
tak přemýšlí, jak by je doběh.

Plány kuje, filuta,
myslí, ani nedutá.

Vlk neříká ani muk,
jen z kapsy cpe se divný zvuk.

Co to zvoní? Co to je?
Vlkův mobil vibruje!

Vlkoj volá jeho žena,
že nora byla vykradena.

Pračka, HIFI, rádio,
to vše jim prý zmizelo.

Vlk už má těch kůzlat dost,
má teď jinou povinnost.

Utíká hned domů sprintem,
zjistit, co je s jeho bytem.

Když doběh domů unavený,
našel svůj byt vybílený.

Vlk prý neví, netuší,
kdo jeho věci vyzkouší.

Chudinka, prý dodnes neví,
že koza má teď HIFI nový.

Kozy telku sledujou,
v programu si libujou,

a vlk teď jenom láteří,
že nemá nic k večeři.